29.12.2004 (středa)
V práci balím kolem čtvrté. Nakupuji zásoby a důležité propriety na cestu. Vše je připraveno a mě už to doma nebaví. Svolávám na devátou schůzi v restauraci U Staré pošty v Opletalově ulici. Zde se posilňujeme na cestu a děláme první ostudu s balónky Eurotel. Pája si ještě shání lžíci a na oplátku slibuje postarší servírce pohled z ciziny. Vyhání nás po jedenácté ven. Tedy se nám zdá opravdu Peťasův batůžek nějaký malý. Aby ne. Ten Vořech si zapomněl spacák. Nasazuje klus a maže zpět na koleje. Čekáme a dlouhou chvíli si krátíme Gambrinusem a koketováním s prodavačkou lístků. Pája zase boduje a tak máme během chvilky Jméno, foto, telefon a ještě dostala pivo.
 

30.12.2004 (čtvrtek)
Fotíme si bezdomovce a doufáme, že to Peťas stihne. Už je tu a tak kartou platíme 2380,- za 3 zpáteční s místenkou směr Žilina. V kupé jsou již tři slečny a zajisté mají velikou radost z naší "velice veselé" trojice. Pája jim nabízí mou okurku a slečny jsou lehce rudé. Krájím ji tedy jen pro nás tři. Alkohol nechtějí a tak fernet je zase jen pro nás. Peťas vytahuje dalších 15 balónků Eurotel a děláme výzdobu. Usínáme a slečny nás opouští. Jen ta v šedém pižámku zůstává a dělá nám společnost až do Žiliny. Na konečné jsme na čas. Je 8:30 a hledáme autobus směr Terchová. Jede okamžitě a Pája nestihl raní toaletu. Za 150,-SK za všechny jedeme. Proto musíme v Terchové do první restaurace. Také plním občanskou povinnost. Dáváme si polévku a malý Rum na spravení po cestě. Určujeme směr cesty a vyrážíme. Po silnici kolem památníku Jánošíka a kolem sjezdovek jdeme až k lanovce na Velký Kriváň. Zde na chatě Vrátna studujeme mapy a dáváme si oběd. Pája je nervózní z obsluhy a Peťas z toho, že nemá maso. Po žluté se přesouváme na chatu Grun (970 m.n.m.) Zahřívame se svařáčkem. Personál je milý a slibuje, že když si postavíme stan až po setmění, tak nás nepráskne. Pája píše 8 pohledů a já deníček. Fotíme a tlacháme. Dokonce neděláme ani moc ostudu. Po sedmé jsou všichni vyhnáni na ubykace, protože se uklízí jidelna. My ubykaci nemáme a tak si jdeme postavit. Kousek od nás si v altánku pečou maso. Ještě káva a čaj na zahřátí a hurá do zmrzlého spacáku. Pelešení ve třech v melém stanu s batohama je veselé. Usínám jako miminko. V noci nás budí rachejtle, pes a skůtr. Moc přírodní idila to není.
 

31.12.2004 (pátek - Silvestr)
V půl osmé se začínáme hrabošit. Bylo krásně teploučko, ale to končí. Vyhlašujeme paniku a balíme. Malý lyžaři si nás ani nevšímají. Peťas dělá pár fotek a hurá na snídani. Klobása, šišky (vdolky), čaj, káva. No pohoda. Ještě plníme termosky a vzhůru do pořádnýh hor.  Kdybych mohl popadnout dech, tak budu mluvit dost sprostě. V první fázi se škrábeme na Poludnový Grun (1460 m.n.m.). Na rozehřátí ideální. Na vrcholu nic nevidíme, ale konečně začíná foukat. Balíme se až po ouška. Až do sedla pod Kriván je to nahoru a dolů po krásné hřebenovce. Škoda těch vyhledů. Před výstupem se malinko raztahuje, ale jen abychom vyděli co nás čeká. Rozinky nepomohli a tak se na horu šourám za klukama co noha nohu mine. Poslední metry se vítr snaží mě točit dokolečka. Konečně vrchol (1709 m.n.m.). Několik vrcholových foteček a rychle dolů. Moc pěkně tu není. Obcházíme, k naší velké radosti, Chleb a jdeme přímo na chatu Pod Chlebom (1415 m.n.m.).  Hned z okýnka jsem znásilňováni k přenocování pohodovým majitele. Podáváme si ruku na tykání, jmenuje se Milan, a usedáme. Kalkulujeme kolik máme. Chce 1000,- SK za jednoho. Cena zahrnuje ubytování a od 19:00 vše co kdo snese i s jídlem. Nemáme tolik, ale přikývnul nám na 1700,-SK + 700,-CZE + 0,5 l Myslivce. Usedáme a čekáme na sedmou hodinu, protože už máme jen ja jedno na pivo. Před sedmou se začíná připravovat večírek. Osazenstvo chalupy se skládá ze 14-ti Slováků, 2 Portugalců a 3 Čechů (My) + 3 ks personálu. Přestavujeme celou místnoust pro hromadné paření a tanec. Nosíme na stůl. Litry Borovičky plní stůl. Začíná Silvestrovský multinárodnostní večírek. Celé to startuje Internacionála, kterou si všichni rádi zaspíváme. Pája se dokonce pokouší hrát šachy. Hudma je velmi rozmanitá. Dostává nás například soundtrack z porna. Opravdu velmi poučné.  Po půlnočním veselení už se odebírám na kutě. Peťas paří déle, ale stejně mu to Pája musí vyprávět. Tanec s Portugalcem nahoře bez ale asi slyšet nechtěl.
 

1.1.2005 (sobota - Nový Rok)
Ráno si prohlížíme razítka, která nám Portugalci vnoci rozdali na tělo. Mám jedno i na zadku, ale Peťas, který se mi nejprve smál, tuhne, protože má dvě na vnitřních stranách stehen. Snídáme poslední zásoby a vyrážíme na dopravu do vesničky Turany. Naštěstí nacházíme bankomat. Za utržené peníze jdeme na jedno točený, kde se nás místní pobuda snaží naštvat. Provokuje a dokonce se snaží proti nám popudit ostatní osazenstvo restaurace. Naštěstí bez odezvy. Jdeme na mašinku. Na nádraží si dáváme krásný oběd. Chléb, salám, šproty, fazole, rozinky, sušený ananas. Na nádraží v Žilině potkáváme kamaráda ze Silvestrovské noci. Tak peprný Slovenský slovník je opravdu neodolatelný. Máme asi 4 hodiny čekačku a tak jdeme hledat nějaké občerstvení. Partička Čechů nám krásně radí. Krásná obsluha nám nosí jeden Staropramen za druhým. Proti Pájovi si sedá slečna a on se nemůže asi hodinu soustředit na nic jiného. V horním patře paří mladí Slováci a moc si nás oblíbili. Ani nás nechtějí pustit na vlak. Dostáváme ještě tři piva za cenu jednoho (to asi zabralo Pájovo sladké řečnění) a doslova utíkáme na vlak. Ve vlaku se hlavně na Peťasovi podepisuje svačinka z Turan. Až do Prahy nejde vyvětrat celý vagon. U nás v kupé dokonce malinko zmatněla skla. Na Hl. Nádraží jsme ve tři ráno.  Doma dávám odvšivení, potravu a dospávám. Připadáme si s Peťasem moc čistý a v teple a tak si jdeme ještě zajezdit v dešti do Prokopáku na kola. Celý od bahna se vracím domu a do půlnoci dávám byteček do přijatelné podoby.

Už se nemůžu dočkat až budeme podnikat další výlet.